Co si přejete k Vánocům?

Tak snad jako každé dítě jsem si i já psala každý rok dopis Ježíškovi. Co možná nevíte je, že já jako nejstarší ze sourozenců jsem neustále slýchával, že dárky nosí Ježíšek.

Sice ve škole jsem něco o tom, že neexistuje slyšela, ale nevěřila. Asi hlavně proto, že mi to. neřekla maminka.

Každý rok jsem i já obdarovávala své příbuzné, dárky vyrobenými ráno na Štědrý den.

Když jsem přešla na druhý stupeň. Stále jsem v něj věřila. Ve vyšších ročnících jsem ale opravdu začínala chápat, že prostě není.

Ale asi teprve před dvěma roky jsem to pochopila natvrdo. Ty Vánoce byly pro mě opravdu hrozné. I když jsem to tušila, byla jsem hrozně zklamaná a nikomu jsem to neřekla, trápila jsem se vnitřně.

Dnes opravdu denně slýchám, jak se mamka s babičkou baví, co kdo dostane. Nechápu, jak jsem to předtím prostě nepochopila. Vždyť dnes jsou i TV reklamy, kupte svým blízkým k Vánocům.

Adventní věnec mé sestry

A teď ještě jeden kratší příběh. Slyšela jsem rozhovor babičky a mých dvou bratranců (6 a 14). Jak mladší jí říkal, jak se bojí čertů a těší se na Ježíška. A ve druhé místnosti starší říká babičce, jak je hloupý, že si myslí, že existují. V tu ránu jsem si říkala, kdybys tak znal moji minulost!

Věřila jsem a věřím dodnes, že alespoň jeden dárek je od něj.

A to, že čerti nejsou, jsem se dozvěděla ve škole asi ve 4. třídě.

Myslíte si, že je správné dovídat se takové věci od jiných lidí než od rodičů?

A co si vlastně k Vánocům přejete?